Úvod       Anatomie       Zajímavosti       Suchozemské želvy       Vodní želvy       Galerie / seznam želv       Literatura a odkazy       Novinky       Foto & Video       O tvůrci

Na základě vašich mailů postupně zařazuji nejobvyklejší otázky a odpovědi.

Jídelníček
Nutriční rozbor potravy
Jak je to s vitamíny a metabolismem vápníku
Přežírání
Zimní spánek
Letní spánek
Prostředí pro vodní želvy
Mám samce nebo samici?
Snášenlivost
Nakupujeme želvu
K čemu je CITES
Taxonomie, latinské a české názvy

Jídelníček

Želvám je potřeba nabídnout nejpřirozenější možnou stravu. Dávat býložravé želvě maso nebo mléčné produkty je riskování s jejím zdravím až životem (i když jí může chutnat).

Želvy se dají rozdělit do skupin podle stravovacích potřeb. Použijte vlastní rozum před aplikací některého z výživových programů pro vaši želvu. Podobné potřeby mají želvy žijící v podobných přirozených prostředích, podobně staré apod. Zvýšená pozornost musí být věnována výživě mláďat a nemocných jedinců. Podceňovat by se neměla potřeba stopových prvků - především z toho důvodu je třeba nabízet želvě velký výběr potravy. U všech druhů želv by ve výběhu neměla chybět miska s vodou.

Býložravé suchozemské želvy
Strava bohatá na vlákninu a vodní složku, minimum tuku a bílkovin. Jídelníček musí být založen na býlí a listové zelenině (méně):
smetánka (pampeliška), jetel, jitrocel, mrkvová nať, bodláčí, tráva, pícniny (tj. vojtěška aj.), petržel, kapusta, zelí

Jen několik % může být ovoce a zelenina:
jahody, jablka, hrušky, různé melouny a dýně, rajčata, okurky, cuketa, kiwi, sladká paprika, (banány), strouhaná mrkev, meruňky, ananas etc.

Vodní želvy
Želvy se stávají v dospělosti více býložravými. V jídelníčku je obvyklý menší díl rostlinné potravy. Poměr masitá : rostlinná část se druh od druhu liší. Pro tento příklad je 2/3 masitá složka:
živé (!!) plevelné rybky, myši, měkkýši, žížaly či larvy hmyzu, prodávaná lisovaná strava, sušené rybičky pro kočky, slimáci.

Zbytek by měl být rostlinný:
vodní rostliny, pampeliška, jetel, salát, strouhaná mrkev, ovoce a další v podobném poměru jako u býložravých.

Poloakvatické nebo „krabičné“ želvy
Zpravidla se doporučuje vyrovnaný poměr složek. Želvy se v přírodě častěji živí různými plody. Masitá část:
živý hmyz (cvrčci), mlži, plži a jiní měkkýši, žížaly, prodávaná lisovaná strava, rehydrované sušené rybičky pro kočky

Rostlinná část:
Plody a jiné ovoce, pampelišky, jetel, salát, strouhaná mrkev.

Přežírání

... mam dojem, ze ta moje zelva zelenava moc zere, teda ne vse, neceho si jen tak ukousne, ale kdyz jsem ji dal tvaroh, tak ho snedla vsechen co mela a to same i s trojlistky a pampeliskou, natrhal jsem toho celkem hodne, zhruba toho byla takova hromadka jako zelva sama a do nekolika minut to zbastila. Zkratka, mam ji nejak regulovat prisun potravy nebo mam nechat na ni kolik toho sama sezere?

Měl bys být opatrný ohledně stravy příliš bohaté na protein - tvaroh a j. jen doplňkově, když to opravdu potřebuje (tj. dle mne nikdy). Pampelišky, jetel, jitrocel a vojtěška jsou ta nejvhodnější možná strava. Nezapomeň jí dávat do misky vodu. Jinak, je skvělé, že se má tak k světu, zřejmě je opravdu zdravá.

Přežírání bývá někdy problémem u pouštních želv, jako je želva ostruhatá nebo leopardí, nebo americká Gopherus agassizi. Tyto želvy vyžadují balastní stravu typu suché trávy, maximum vlákniny, minimum proteinu.

Skutečně nebezpečné může být u vodních želv, které se živí vydatnou stravou. Tam je vhodné stravu dávkovat s rozmyslem.

Naopak, podvýživa je u želv velmi neobvyklá - jsou schopny vydržet dlouhodobý nedostatek potravy. Vypadá-li želva velice hubeně, je to ve většině případů znakem akutní dehydratace a nikoli podvýživy.

Zimní spánek

... ve zverimexu mne rikali, ze tento druh zelvy se nemusi zazimovavat, ze to absolutne v nicem nevadi. Ty jsi uvadel u popisu zelvy zelenave, ze je doporuceno, jak to tedy je, usuzuji, ze to tedy je celkem jedno a ze to nema asi az takovy vliv na jeji zdravi a dlouhovekost. Mam pravdu?

Není to zase až tak jednoznačné. Především, pokud se dává želva pravidelně zimovat, má to příznivý vliv na plodnost, reprodukční aktivity a životaschopnost vůbec. Například Highfield uvádí, že dlouhodobě nezimované želvy mohou mít problémy s játry.

Další dobrá věc je, že se při zazimování přirozeně likvidují tukové zásoby, které si želvy přes léto nahromadí za tímto účelem => lepší kondice. A tak dále.

Co je proti, jednak se nepozorované latentní onemocnění (plísně, poruchy funkce organismu, paraziti etc.) během hibernace mohou rozvinout do smrtelně nebezpečné formy. Potom, je dost obtížné zajistit opravdu vhodné podmínky pro zimování. Když klesne teplota poc 4°C, tkáně se ničí, dochází až k omrzlinám a léčí se to velmi dlouho a obtížně. Když stoupne teplota nad 6°C (obě hodnoty se liší druh od druhu), želva se může probudit - pokud znovu upadne do zimního spánku, velice ji to vysílí a pokud není v dobré kondici, nemusí se probudit. Z toho důvodu není moc vhodná ani chladnička, kde je termostat obvykle s větší tolerancí. (Jinak, zimní spánek, to není zavření očí a pochrupování - to je želva úplně gumová a studená a srdce jí velice pomalu bije.)

(...) V žádném případě by se neměly dávat zimovat želvy s nejasným nebo špatným zdravotním stavem nebo podváhou. Trávicí trakt nesmí obsahovat nestrávenou potravu. Průběžně je koupejte a nechte bez potravy během alespoň dvou týdnů, než začnete snižovat teplotu (velice pomalu v průběhu několika dnů).

Řada chovatelů želvy nezimuje vůbec - bez problémů.

Letní spánek

Letní spánek (aestivace) je odlišný od zimního spánku (hibernace). Někdy se plete, ačkoli mechanismus je odlišný. Želvy tropických nebo pouštních oblastí setrvávají v nepříznivých obdobích ve stavu hlubokého klidu, kdy jim přílišné horko kombinované zpravidla s nedostatkem vody brání v normálním životě. Pro podnícení rozmnožovacích aktivit některých druhů (například terek afrických) je vhodné tyto podmínky simulovat - u zmíněného druhu například tak, že se této poměrně akvatické želvě přechodně zamezí v přístupu k vodě, po několik dnů během teplého léta.

U některých druhů (například želv čtyřprstých) mohou být letní podmínky natolik nepříznivé, že želva místo krátkého období podzimní aktivity rovnou pokračuje na podzim upadnutím do spánku zimního.

Kvalitní prostředí pro vodní želvy

Proč je nutné dávat želvám do akvária odstátou vodu?
Taková želva vydrží leccos a chlorovaná voda je drobnost. Čemu ovšem škodí, je mikroflora v nádrži, která se vyživuje odpadem (pomáhá rozkládat jedovaté sloučeniny dusíku, např. čpavek, a pomáhá stabilitě prostředí). Hlavní produkci kyslíku nezajišťují vodní rostliny, ale bakterie a řasy, které na nich žijí. Pokud se zalijí chlorovanou vodou, desinfekce se podaří a uhynou. Na jejich misto se hbitě natlačí anaerobní bakterie, které mají zpravidla jedovaté zplodiny a rozhodně kvalitě vody nepřidají. Takže méně zkušený akvarista / terarista dolévá jako divý: Voda se mu neustále "sráží" a kvalita je nevalná.

Vyplatí se nechat vodu odstát nejméně přes noc. Obdobně to platí i o filtrech - pokud propíráte vnitřek filtru pod vodovodním kohoutkem, omezujete účinnost filtru, jehož hlavní síla je právě v použití mikroflory, která má v jeho velmi členitém povrchu dostatek místa na uchycení.

Druhá strana mince - někteří chovatelé dolévají chlorovanou vodu zcela úmyslně, vedeni snahou využít právě její desinfekční vlastnosti. Co člověk, to názor, pochopitelně.

Čím větší množství vody, tím stabilnější prostředí - za jakýchkoli okolností. U většiny druhů je vhodné dát vyšší hladinu vody, některé ale, jako např. kajmanky, prakticky neumějí plavat a měly by mít možnost dosáhnou ze dna hladiny.

Určování pohlaví

Obecná pravidla:
- jen samice kladou vejce
- samec mívá obecně delší a širší ocas, mezi řitním otvorem a kořenem je penis, tzn. má i řitní otvor dál ke konci ocasu
- samice mívá plastron (spodní část krunýře) rovný, samec konkávní (vmáčklý)
- samice mívá anální štítky (scuta analia, plastron u ocasu) více vykrojeny, samec rovnější
- samice mnoha druhů bývají širší

Vodní želvy:
- samec bývá o něco menší
- samec některých druhů má o hodně delší drápy na předních tlapách, než samice

Želvy „krabičné“:
- samec mívá jinou barvu očí (většinou rudé) než samice (většinou černé)

Problematické je sledování těchto znaků u mláďat, kde nebývají dostatečně vyhraněny.

V monopohlavních skupinách se údajně stejně jako u ryb či ptáků stává, že může dojít až ke změně pohlaví jedince v uzavřené skupině, končící často i úspěšným vylíhnutím snesených vajec.
V našich podmínkách narážíme totiž často na nechutnou praxi velkochovatelů pro peníze: Poměr samci : samice prakticky všech druhů želv je obvykle 1:20, možná i hůř. Pohlaví se totiž dá ovlivnit teplotou líhnutí vajec v inkubátoru.

Pro ilustraci, dvě fotografie, nalevo želvy čtyřprsté, napravo nádherné.

Snášenlivost

... jak se snaseji dve samicky (ev. dva samecci)?

Některé želvy, jako například kožnatky nebo kajmanky, jsou velmi intolerantní a doporučuje se chovat je jednotlivě. Není vhodné míchat želvy různých druhů, zvláště různých velikostí.
Zvlášť nebezpečné situace mohou nastat při krmení vodních želv výrazně nestejných velikostí. Při rvačce o potravu želvy nevidí a neslyší, necíti bolest a prakticky nechtěně mohou menším i ukousnout hlavu.
Některé části namlouvacích a soubojových rituálů mohou být docela nebezpečné. Silně motivovaný sameček může samici během páření i vážně poranit.

Mám rozporuplné zkušenosti resp. informace, co se týče obecné, nesexuální agresivity u jinak snášenlivých želv. V rec.pets.herp občas někdo zoufale volá, co dělat s tímto chováním u želv nádherných. Obvykle prý velká kouše malou zezadu do krve. Jeden z účastníků psal, že želvy krátce nesledoval a když je odděloval, měla malá samička úplne ukousnutý ocas a těžká zranění nohou od druhé samice. Prý to ale cca za rok dorostlo a nic není poznat. Nevzpomínám si na jediný případ, kdy by byl takhle agresivní samec a nikoli samice.

Na druhou stranu, drtivá většina chovatelů (mne nevyjímaje) tyto problémy takřka nemá - želvy si dodržují sociální hierarchii a občas se mírně kousnou v jejích intencích.
Rozdělení je asi vhodné, pomůže zvětšení životního prostoru a výroba úkrytů.

Jak nakupovat želvu

Želva není hračka!

Nejprve si rozmyslete, zdali ji opravdu chcete a můžete se o ni starat jako o člena rodiny. K vlastnímu nákupu:
Za nejdůležitější požadavky považuji výborný zdravotní stav želvy, přesné informace o původu a legalizovaný prodej.

Pro posouzení zdravotního stavu je nutné plaza dlouho pozorovat, což při výběru například v prodejně zvířat asi jednoduše nepůjde. Zkontrolujte tedy povšechně vzhled a aktivitu včetně toho, zda želva přijímá potravu, u vodních, zda se podezřele příliš nezdržuje na souši. Obhlédněte zjevné vady krunýře či končetin. Zkontrolujte, nejeví-li znaky vnitřních problémů - oči musí být čisté a jiskrné, nozdry musí být suché. Potěžkejte si nakonec želvu - čím těžší, tím pravděpodobněji je naprosto v pořádku.

Přesné informace o původu pomohou zaručit co nejvhodnější podmínky chovu. Dozvíte-li se, že želva nepochází z odchovu, ale je odchycena, měli byste si rozmyslet, jste-li schopni zaručit jí vhodné podmínky a z morálního hlediska, zdali chcete podporovat sběr volně žijící zvěře. Kromě toho, odchycené želvy bývají až ve 100% případů silně zamořeny parazity.

A nakonec, vzhledem k tomu, že prakticky všechny želvy jsou ohroženy vyhynutím, je nutné zacházet s nimi jinak, než se zbožím. Naše úřady se zavázaly respektovat úmluvy CITES o obchodu ohroženými druhy - vyplývá z nich i to, že všechna taková zvířata musí být registrována. Tam, kde kupujete, by měli registraci vyřídit nebo vás alespoň informovat.

Omezení CITES

Česká republika přistoupila koncem minulého roku na zpřísněné podmínky mezinárodní dohody CITES. Vzhledem k tomu, že je většina želv přímo ohrožena vyhynutím a jmenovitě uvedena v seznamu CITES I, II a III, prodej a koupě je limitována podmínkami těchto dokumentů. Prakticky to znamená, že neregistrovaná zvířata mohou být zabavena a na náklady majitele vrácena do místa původu. Registrace konkrétně u želv bude řešena zřejmě pomocí implantátů, nikdo neví. Ptejte se na Ministerstvu životního prostředí nebo na místních úřadech, kde by se mělo registrovat podle vyhlášky 82/1997 Sb., Vybrané paragrafy ze zákona 114/1992 Sb., Interpretace MŽP.

K názvosloví / taxonomii

S českým názvoslovím je problém k pohledání. Novější autoři zcela dezorientovaně přebírají mnohdy zjevně nesprávná slovenská jména, někteří jména bez nějakého propracovanějšího systému překládají z angličtiny a němčiny, přestože mnohdy české jméno již existuje a je uznáváno. Problematické je sahání po starších jménech - mnohá působí až legračně, pro tyto účely je použitelné jmenování až po první taxonomii z r. 1953.

Ne snad, že by se odborná literatura sháněla snadno.
Pro účely této webové publikace zjednodušuji názvosloví, nelíbí-li se vám, je to můj problém.

Abych se přiznal, poslední dobou se pomalu přestávám orientovat v tom, jak je to vlastně s českými jmény pro ty nejběžnější evropské želvy Testudo hermanni, graeca, kleinmanni, marginata.
Co se týče latinského pojmenování, tam je situace trochu jiná - není nedostatek informací, ale jejich totální nadbytek. Původně jsem používal členění podle Pritchardovy Encyclopaedia of Turtles (1979). Díky laskavé péči p. H.-D. Philippena je tento seznam v tuto chvíli doplněn na nejnovější možný stav.

Systematická zoologie

59        Zoologie
598.13    Testudinata.Chelonia.Želvy
598.132   Cryptodira.Skrytohrdlí
598.132.2 Chelydridae.Kajmankovití
598.132.3 Cinosternidae
598.132.4 Testudinidae.Želvovití
598.133   Cheloniidae.Karety
598.133.1 Cheloniidae.Karetovití
598.133.2 Dermochelydidae.Kožatkovití
598.134   Pleurodira.Skrytohlaví
598.134.1 Pelomedusidae.Terekovití
598.134.2 Chelyidae.Matamatovité
598.135   Trionychidae.Kožnatkovití
598.135.1 Carettochelyidae.Karetkovití
598.135.2 Trionychiae